„Jestliže nastane noc, pošle Ti Bůh anděla, aby Ti rozsvítil několik hvězd“.
A naši andělé, stejně jako naši učitelé, mají mnoho podob. A někdo to krásně vyjádřil takto:
Pes je jediný anděl na světě, který vedle Tebe kráčí a ty máš šanci pár let se ho dotýkat.
Takovým jedním mým andělem byl mops, jehož oficiální jméno Dracula jsem okamžitě změnila na Karlíčka, Karlouška…Měl to štěstí, že v blízké rodině měl i svého sourozence, a tak, zvláště jako mladý, měl společníka na všechny ty veselé psí kousky a kusy. S postupujícím věkem ale byl čím dále tím více fixován na „své lidi“, a protože nikdy nemusel být ani chvíli sám a zcela jsme zanedbali cílený výcvik v této schopnosti, vyvinula se u něj značná distanční úzkost. Zaregistrovali jsme ji až v den, kdy ho poprvé celá rodina opustila, protože se konal pohřeb jeho druhého páníčka, mého tatínka. Když jsme se po několika hodinách vrátili, našli jsme ho s úplně mokrou náprsenkou. Měl kožíšek s bohatou podsadou a ten byl skutečně promáčený – nevím, čím by to mohlo být jiným, než slzami. Poškrábané dveře a vyškrábaná omítka podél nich… Nikdy jsem si to neodpustila, tím spíše, že on byl se mnou i ve všech mých „temných chvílích duše“. V noci mi spal zásadně za hlavou, to jsem nikdy s žádným jiným psem nezažila. Někde jsem četla, že takto pes odhání od člověka všechno zlé. Karlouškovi se to určitě podařilo. Být v jeho blízkosti mi přinášelo čiré štěstí. Brala jsem ho všade s sebou, dokonce i do zaměstnání. Pracovala jsem jako zástupkyně ředitele školy, moje kancelář, tzv. zástupcárna, byla spojena dveřmi se sborovnou a vždy když zazvonilo na přestávku, Karloušek se tam odebral, obešel všechny přítomné, kteří mu samozřejmě, přes zákaz krmení, vždy alespoň něco maličkého na jazýček podstrčili… Říkali mu Inspektor a nepochybuji, že to byl jediný inspektor na světě, který byl takto milován.
Na sklonku svého života měl Karlíček problémy s očima. Dost běžná situace v případě tohoto plemene. Nejdříve vřed, kterému se říká boxeří, a když ho pan doktor Beránek vyléčil alespoň tak, že mu zachránil zbytek vidění, nešťastnou náhodou přišel o zdravé očičko a tam pan doktor již mohl zachránit jen estetiku, že očičko nemuselo být zašito, ale to bylo maximum. Pan doktor Beránek je určitě ten nevětší odborník, neváhala jsem jezdit za ním až do Pardubic na kliniku, protože jen tam mohlo být realizováno tak náročné ošetřování. Pokud by někdo hledal péči na nejvyšší úrovni, tak určitě www.veterina-pce.cz , nebo www.veterinapodebradska.cz/nas-tym/mvdr.-jiri-beranek.
A v tomto období, kdy jsem Karlouška musela často nosit, přímo jsem si ho hřála na prsou, se mezi námi vytvořila ještě větší blízkost. A tak když potom odešel, byla to přímo fyzická bolest, srovnatelná možná se situací, kdy je člověku amputována končetina a on ještě léta cítí tzv. fantomovou bolest. V tomto případě jako by mi byla amputována i část mého srdce.
Karloušek odešel v lednu, v mrazivé ráno, kdy po celou noc hustě sněžilo a bylo vyloučené, abychom ho mohli pochovat v našem lesíku, do promrzlé, kamenité země. Ale již tehdy tu byl Hřbitov zvířat pod horou Říp www.hrbitovzvirat.cz a tam tedy Karloušek odpočívá. Dává mi to krásný pocit klidu. Vždyt´:
Jaroslav Seifert
Hora Říp
Viděl jsem hory plné ledu,
však zpívat o nich nedovedu.Jiskřily dálky nad hlavami
jak bledě modré drahokamy.Jímala závrať při pohledu,
zpívat však o nich nedovedu.Když ale vidím na obzoru
uprostřed kraje nízkou horu,na nebi mráček běloskvoucí
– přestane srdce chvíli tlouci.Oblaka letí v klasech zralých
a koně dupou po maštalích.V panácích jsou už všude snopy
a svatý Jiří zvedá kopí,aby je vrazil ve chřtán dračí,
a motýl spěchá po bodláčí;a jako krůpěj na prstenu
třpytí se drobná kvítka rmenu.Tu nemohu se vynadívat
a všechno ve mně začne zpívat,zpívat i plakat. Maminko má,
jak je to hezké u nás doma!
