Obrázky z výstavy. Vlastně jen malé zavzpomínání nad jedním z obrázků

  1. Obrázek mi přihrál facebook v rámci své akce „podívejte se na své vzpomínky“. Zachycuje nás s Coradem na MVP v Českých Budějovicích. Mám z této výstavy bohatou fotodokumentaci, hlavně z posuzování v kruhu, přesto je pro mé vzpomínky na tuto, ale i všechny ostatní výstavy, nejvíce vypovídající právě tato. Snad se mi podaří vyjádřit, proč tomu tak je.

S Coradem jsem žádné výstavy v plánu neměla, ale paní majitelka krycího psa, později moje milá kamarádka, mne přesvědčila, že tak krásného psa je přímo povinnost ukazovat a dát mu tak šanci, aby zasáhl do chovu. Mám v povaze, že když mohu, vyhovím, a tak jsme se na výstavách nakonec ocitli. Nesměly být ale daleko od Prahy, neb jsem trpěla představou, že by delší cestou Corado určitě strádal, a tak nejdále jsme byli jedinkrát v Brně. A protože se Corado skutečně líbil, v podstatě z každé výstavy jsme odjížděli s čekatelstvím nějakého titulu, takže těch výstav do dosažení grandšampióna nemuselo být mnoho. A protože jsem si stanovila, že grandšampión je pro nás konečná, neboť i když opakování je matka moudrosti, necítila jsem potřebu, že by mi měli páni a paní rozhodčí stále opakovat, že je krásný, výstavní klání jsme v Coradových čtyř letech ukončili.

Proč na výstavy ráda vzpomínám, to jsou právě ty chvíle, které zachycuje úvodní fotografie. V kruhu se Corado při čekání nudil, to, že mu někdo „hrabe v tlamě“ a ohmatává varlata, přetrpěl a že by se měl nějak předvádět, to ho ani nenapadlo. Také já se cítila jak nahý v trní. Ale! Trvalo to přece jen pár minut a to se skutečně vydržet dalo. A veškerý čas kolem jsme byli stále spolu, nejenom obhlédli stánky s pamlsky a poté vždy následoval nějaký krásný výlet.

Že jsou ale výstavy většinou a pro většinu vystavovatelů něco úplně jiného a že je to dokonce věda, to jsem si nyní přečetla v diplomové práci, kterou na fakultě humanitních  studií UK zpracovala BC. Kateřina Kunášková. Práce nese název „Výstavy jako prostředí mezidruhového působení. Vystavujeme je nebo sebe“. Je k dohledání na internetu, jedná se o 98 stran nesmírně zajímavého čtení, kdy se autorka opírá o terénní výzkum na několika vrcholových evropských výstavách s mezinárodní účastí.

Modest Petrovič musorgskij

Modest Petrovič Musorgskij